Berani

Tak jsme si pořídili berany. Ne proto, že bychom se s manželkou nudili, právě naopak. Po pěti hodinovém sekání našeho pozemku ve svahu a ježdění sekačkou sem a tam, bylo rozhodnuto. Ve vedlejší vesnici je ovčák, který má více jak stohlavé stádo a tak jsem za ním zajel. Vše jsme domluvili. Dříve než jsme mohli přivézt dva beránky, bylo třeba postavit plot, zajistit vodu a dát jim minerální liz. Vše se podařilo a pak nadešel den „D“. Ovčák nám dal každého berana do pytle, položili jsme je na dno vozíku za auto a přejeli k nám na pozemek.  Na fotce můžete vidět, jak vypadají. Black & white. Když jsme je přenesli do ohrady a vypustili, okamžitě od nás utíkali, aby si zachránili život. Asi si mysleli, že je budeme chtít sníst. Ale opak byl pravdou. Potřebovali jsme dva pracanty a oni se opravdu snaží. I po několika měsících si nás drží na odstup. Když mi ovčák přivezl roztok na odčervení, domníval jsem se, že se jim to nalije někam, kde to vypijí a hotovo. Ve chvíli, kdy odšrouboval víko nádoby a v roztoku plavala injekční stříkačka, jsem znejistěl. „Musíš to pořádně protřepat a pak dát každýmu dvě stříkačka do huby!“  Dělal jsem, že v pohodě, ale uvnitř se mnou cloumala nejistota. Jak je mám chytit? Rozhodl jsem se, že počkám až vejdou do kotce. Přivázal jsem na dveře lano a až budou uvnitř zatáhnu, dveře se zavřou a na tom malém prostoru je chytím. Ale vše bylo jinak. Oni se rozhodli, že ten den do kotce prostě nepůjdou. Váleli se na stráni a relaxovali. Mě pomalu docházela trpělivost. Když přijel zeť, šli jsme na ně. Prostě je chytíme a hotovo. Po nedlouhé honičce se nám podařilo zahnat je do rohu. Když proti nám vystartovali, skočili jsme jim po krku. A bylo to. Nevím, jestli jim přípravek na odčervení chutnal, ale spolknout ho museli.

Proč o tom píšu? Naši berani mi připomínají to, jak se často chováme my vůči Pánu Bohu. Myslí to s námi dobře, dal nám zákony (plot), které když respektujeme, daří se nám i lidem kolem nás. Udělal všechno proto, aby nám nic nechybělo. Ale my jsme si řekli, že za plotem je určitě lepší pastva a tak jsme ty zákony přestoupili. Držíme si jej stále na odstup a moc mu nedůvěřujeme. Naši berani nemají jistotu, že se dožijí mnoha let. Přes zimu budou putovat zpátky k ovčákovi a jara se pravděpodobně nedožijí. Ale my máme jistotu, že jsme Bohem milováni a nic takového nám nehrozí. Ujišťuje nás o tom text u Jana 3, 16 - Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. On sám položil život, abychom my mohli žít a měli naději pro věčnost. Máme toho nejlepšího Pastýře, kterému můžeme důvěřovat.