Odpudivé křesťanství část 4.

Dnes chci otevřít téma Duchovních darů. Minule jsme hovořili spíše o ovoci Ducha, což je to, co činí křesťany autentickými. A jestli dnes lidi něco odpuzuje, tak je to přetvářka. Ovoce Ducha z nás dělá lidi jasných postojů, lidi laskavé, ale pevné. Lidi radostné a nakažlivé tím, čemu věří.

Dary Ducha jsou něčím jiným. Apoštol Pavel napsal, že tyto dary dává sám Duch a že je dává jak sám chce. (1 Kor 12:11) Není tedy možné si nějaký dar "vydupad". A k čemu tyto dary slouží? Odpověď je celkem jasná.

"A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, ..." (Ef 4:11 - 12)

Bůh dává dary proto, aby Kristovo tělo, tedy církev, jeho následovníci, mohli být budováni. Aby církev rostla, sílila a byla zdravá!

Myslím, že na tom se všichni shodneme. S čím mám já osobně problém je to, že když se podívám do mnoha sborů, tak se o darech Ducha nejen nemluví, ale zdá se, že lidé je ani nepotřebují. Když je třeba najít někoho, kdo zastane konkrétní služebnost ve společenství, nezřídka se stává, že vítězem je ten, kdo je ochoten to dělat a ne ten, kdo je k tomu obdarován. Máte podobnou zkušenost? Uvědomuji si, že naštěstí ne všude je tomu takto. Ano, jsou společenství, kde služba podle darů je důležitá a berou ji velmi vážně. To je skvělé! Ale žel existuje mnoho míst, kde křesťané slouží, ale dary Ducha jim nic moc neříkají. Je třeba vyplnit tabulku, najít jména, která tu "káru" služby zase chvilku potáhnou a až padnou vysílením, vystřídáme je. Teď přeháním, ale asi znáte stejně jako já případy, kdy lidi služba netěšila, ale dělali to, protože nebyl nikdo jiný. A protože neměli odvahu říct, že už to dělat nechtějí, tak se přemáhali, služba skomírala, až nakonec zanikla. A takový člověk už dlouho nebude chtít nic dělat. A já se vůbec nedivým. Velmi dobře jej chápu.

Pokud někdo dělá něco k čemu není obdarován, tak nejenže sám z toho nemá radost, ale nemají z toho radost ani lidé okolo něj. Možná jste zažili učitele, který se rozhodně jako učitel živit neměl. Předal sice informace, ale tak nezáživným způsobem, že byl problém si něco zapamatovat. Je pravda, že nikdo není na začátku dokonalý, ale pokud to už dělá delší dobu a je to stále stejné, je načase změnit oblast působení.

Bylo by dobré také napsat něco k tomu, jaký je rozdíl mezi talentem a duchovním darem. Existují vynikající učitelé a jsou to zarytí ateisté. U nich se rozhodně nejedná o dar Ducha. Mnozí talent který mají využívají hlavně pro svou slávu a peníze. Ale dar Ducha je něco jiného. Zkusme zůstat u daru učitelství, který je také zmiňován jako dar Ducha (Ef 4:11). Učitel ateista dokáže skvěle předat ve škole látku týkající se křesťanství. Žáci si to dobře zapamatují a téma je i baví.

Když má někdo duchovní dar učitelství, tak dokáže něco víc. Nejenže vyloží téma zajímavě a přitažlivě, ale výsledkem bude to, že srdce mnohých lidí zahoří. Nebudou to pro ně pouze informace, ale začnou látku chápat jako něco, co se týká jejich života a co je třeba brát vážně. Ne kvůli známce, ale proto, že je to pravda! A v tom je velký rozdíl.

A tady se dostávám k tomu, jak zjistit, v čem jsem obdarován a kde mě Bůh chce použít? Talent a duchovní dary je něco, co spolu úzce souvisí. Jsem přesvědčen, že Bůh u věřícího člověka tyto oblasti spojí. Jak to myslím? Když má někdo talent zpívat, hrát, malovat, učit se jazyky atd. atd., je vysoce pravděpodobné, že jej Bůh použije ve své službě v právě těchto oblastech. To, co mu je vlastní a co jej velmi baví, Bůh použije ke své slávě! Takový člověk se přestane orientovat na sebe a začne přemýšlet, jak to co má může použít k budování lidí okolo. U některých lidí je to zřejmé. U jiných je to skryto a ani oni sami nevědí, co mohou dělat. Teď záměrně vynechávám pro nás nadpřirozené dary Ducha, jako je například dar uzdravování a podobně. Bůh rozhodne o tom kdo, kdy a kde takový dar dostane a je hned zřejmé čím byl obdarován.

Ale každý z nás má nějaký dar, kterým může sloužit. Když je člověk proměněn Duchem, je v něm probuzena touha vyvyšovat Boha a pomáhat v tom lidem okolo. Jak? Co umím? Jaký mám dar?

Způsobů jak to rozeznat je víc. Jeden pohled na sebe mám já, další pohled je ten co vidí společenství a pak je velmi důležité zkoušet. Asi nikdy bych nebyl duchovní, kdyby to bylo jen na mě. Nikdy bych nešel za kazatelnu. A jak jsem se tam dostal? Bylo mi to nabídnuto a i když jsem si myslel, že to nikdy nezvládnu, Bůh mi dal sílu, abych to zkusil. Měl jsem čas na přípravu a pak přišel den "D". A společenství ve mě rozpoznalo to, že bych se této službě měl více věnovat. Že v tom mám pravděpodobně obdarování. A tak se jej snažím používat. Jsou lidé, kteří mají třeba jen jeden dar, ale myslím si, že většina z nás je obdarována více než jedním darem. V našem společenství jsme dali vzniknout víkendovému setkání s názvem Poznej svůj tvar. A během tohoto víkendu kromě modliteb a chval odhalujeme a hledáme svá obdarování. Je osvobozující když víte, čemu se můžete věnovat a máte z toho radost. Jak by bylo úžasné, kdyby každý následovník Krista byl schopný říct: "Mě Pán Bůh obdaroval tím a tím a naplňuje mě radostí, že to mohu dělat!" Samozřejmě je důležité, aby společenství našlo oblast využití pro každého obdarovaného. Domnívám se, že jeden z důvodů proč jako křesťané nezasahujeme svět okolo nás tak jako naši praotcové je ten, že nesloužíme podle darů. Děláme co se očekává, co se musí. A výsledkem je nepřitažlivé křesťanství.

Jsem v závěru. Během tohoto tématu, které jsem rozdělil na 4. díly, jsem se snažil dotknout toho, proč si myslím, že jako křesťané nejsme tak přitažliví pro svět ve kterém žijeme. Je pravda, že žijeme na nepřátelském území a Ježíš sám říká, že zde budeme mít velké problémy. Ano, to je pravda. Stejně na tom už byli první křesťané. A přesto církev rostla a zasáhla celý svět. Zkusme se přestat vymlouvat a hledat důvody, proč to nemůže jít a začněme brát Boha a jeho Slovo vážně. On nemá dnes menší moc. Jen my jsme méně ochotní opustit svou zónu komfortu. Život s Ježíšem je dobrodružství a v něm nechybí napětí, obavy, někdy i strach. Ale jistotu máme v tom, že na konci budeme stát na straně vítězů. Těším se setkání s vámi všemi moji spolubojovníci v Kristu!

"A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: "Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: "Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu." A řekl mi: "Toto jsou pravá slova Boží." (Zjevení 19:6 - 9)