Instantní doba

Nevím, jak vy, ale já si občas dám rád kakao. I když vím, že to není nejzdravější, prostě neodolám. Když jsem byl ještě malý, tak tento prášek nebylo tak snadné rozmíchat v mléce. Museli jste si do hrníčku nalít jen trošku mléka, pak dát kakao a udělat takovou kašičku. Teprve potom se začalo přilévat více mléka a míchat a míchat. Když jste byli šikovní, neudělali se vám žádné hrudky. Dnes je to pohoda. Ohřejete celý hrnek mléka, pak nasypete kakao, zamícháte a ono se krásně rozpustí. Jak je to možné? Co je to za zázrak? Je prostě INSTANTNÍ. Ve slovníku slovo instantní je popsáno takto: "Rychlorozpustný, připravený k okamžitému používání, předvařený, práškový". Máme nejen instatní kakao, ale také čaje, nudle, rýži a dokonce polévky. Vše je uděláno tak, aby vám příprava zabrala co nejméně času. Polévku máte hotovou za 3 minuty. Je to rychlovka.

A co takhle instantní Bible? Připravená k okamžitému použití. Líbilo by se nám to? Prostě bez práce a dlouhého času vytěžit ty nejkrásnější a nejdůležitější myšlenky pro život. Potřebujeme to, nemáme čas, zdržovat se nad Písmem moc dlouho. Jsme příliš zaměstnáni. Instantní Bible neexistuje. Naštěstí! Ale my lidé si vždy hledáme cestičku jak si věci usnadnit.  Mnozí to řeší tím způsobem, že si nechají Bibli "předvařit" od někoho jiného. Doma na to není čas, a tak to necháme na profesionálních "kuchařích", tedy kazatelích, pastorech a farářích. Co bych se namáhal, když on je za to placen. Já si přijdu poslechnout, na co přišel. Víc času nemám. Jak je to ve vašem životě? Pokud jste věřící, možná víte o čem píšu. Pokud jste hledající a zatím nevíte jestli Bůh je a ani to, jaký je, pak mám pro vás důležitou zprávu. Hledání odpovědí za vás nemůže udělat nikdo jiný. Musíte tuto cestu s Biblí podstoupit sami. Ježíš jednou řekl velmi důležitou věc:"Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole." V době Ježíše neexistovali banky a tak lidé své majetky, když se blížilo nebezpečí, ukrývali do země. Stávalo se, že majitel takového pokladu zemřel a nikdo se nedozvěděl místo, kam ukryl své jmění.  Pak si někdo pronajal pole, obdělával, kopal a dřel se do úmoru a najednou narazil na velké jmění. Poklad znovu zahrabal, protože patřil tomu, koho bylo pole. Prodal všechno co měl, koupil za možná přemrštěnou cenu pole a v očích všech lidí mohl vypadat jako blázen. Ale on věděl co dělá. Věděl, jaká obrovská hodnota se skrývá pod povrchem. Jeho námaha a dřina, byla odměněna úspěchem.

Chci říct, že bez námahy, "kopání" nenajdeme poklad. Pokud chci poznat Ježíše, seznámit se s Bohem, poznat plán pro svůj život, musím to udělat já, ne někdo za mě. V dnešní době je to nepopulární. Nemáme na to čas, ale nejde o nic menšího, než o život. A to už stojí za námahu, nebo ne? Nic proti farářům a kazatelům, nakonec jsem jeden z nich, ale i  oni se mýlí a nemají patent na pravdu. Každý sám musí hledat a ptát se. V praktickém životě nám všem přeji, abychom zůstali u instantních polévek, nudlí a kakaa, ale nedejme se nikdy vlákat do pasti, že můžeme používat instantní Bibli.